Z bylinného herbáře - HLUCHAVKA

Článek je přepisem z knihy Duše rostlin od Wolfa Dietera Storla. Zajímáte-li se o účinky bylin, jeho knihy by neměly ve Vaší knihovně chybět. Z jeho popisu máte pocit, že s nimi umí mluvit.

 

Informace o hluchavce jsem vybrala proto, že teď je zrovna období, kdy ji můžete nalézat v plném květu a poprosit ji o uzdravení.

 

 

Hluchavky jsou hluché kopřivy. Když se na ně podíváme povrchně, zvlášť než začnou kvést, mohli bychom je zaměnit s kopřivami. Protože jejich listům chybí žahavé chloupky, nepálí a nešlehají. V tomto smyslu to jsou „mrtvé“ kopřivy (anglicky dead nettle, francouzsky ortie morte) nebo, jak se říká v dolní němčině Doofnetteln „hloupé“ kopřivy.

 

Hluchavky – o tom byli lidé kdysi přesvědčení – jsou ženy kopřiv. Jedny jsou jemné, chladné a vlhké, ty druhé bojeschopné, ohnivé a ostré. V renesanci se hluchavky zasvěcovaly Venuši, bohyni lásky a vládkyni pohlavních orgánů, a kopřivy Marsu, válečníkovi a vládci ohnivé rudé krve. Podle tohoto schématu bylo také jejich využití jako léčivých bylin.

 

Hluchavka byla proto jedním z nejdůležitějších prostředků ženského léčitelství. Hluchavka bílá (L. album) se používala především při bělotoku u žen, purpurová oproti tomu jako prostředek na zastavení krve při menstruačních problémech.

 

V lidovém léčitelství se nerozlišovalo striktně mezi různými načervenale kvetoucími druhy, například mezi hluchavkou purpurovou (L. purpureum) a hluchavkou skvrnitou, protože jejich účinek byl posuzován podobně. Hluchavka skvrnitá se považovala, vedle jejího gynekologického využití, také za dobrý léčebný prostředek při červené úplavici a obzvlášť při onemocněních sleziny.

 

Léčebné využití hluchavky purpurové je v našem evropském kulturním prostřední prastaré. Antičtí lékaři ji využívali stejně jako léčitelé Germánů nebo Keltů. Ve sbírce Lacnunga, anglosaském bylinném požehnání, se dozvíme o šamanské léčivé seanci, ve které duchové nemoci proudili přes kopec a přitom vypustili krupobití šípů na své lidské oběti.

Lachsnerovi (šamanovi) se podařilo odvrátit střely štítem z lipového dřeva, dostat ven šípy duchů z těla postižených zpěvem a odvrátit je zpět na démony nemocí. Své léčivé zaříkání uzavírá následujícími slovy: „Nyní se uzdrav! Pán ti pomůže! Vezmi svůj nůž a ponoř jej do masti.“

Jaké bylo složení této masti? Prozradíme to? Mast se skládala z hluchavky purpurové (eade netele), která se společně s kopretinou řimbabou a jitrocelem uvařila v másle. Pomáhá při zraněních magickými šípy, nezávisle na tom, zda byly vystřeleny bohy (Ásové), Elfy (Ylfa) nebo čaroději (Haegtessan).

 

 

Hluchavku bílou zase popisuje jako bylinu, která se cítí dobře v blízkosti lidí, a ti se k ní vždy chovali s patřičnou úctou. Tuto bylinu z čeledi hluchavkovitých nazývali Archangelica flore alba „Archanděl s bílým květem“. Jako Archangel ji znají Britové dodnes. Jako „bylina smějící se matky“ je tato hluchavka známá v Číně. A pro křesťany byla charakteristickým rysem Marie, Matky Boží. Je čistá, bílá, mírná a laskavá jako panna a bez bolesti, protože nikdy neměla žhavé chlupy, které jsou charakteristické pro kopřivu.

Hluchavka se sbírá v době jejího květu (cca od května - nyní již od dubna do září). Buď se sbírají pouze květy, nebo se uštipují květy i s okolními listy.

Sušit ji můžete rychle na slunci, nebo v domácích sušičkách, ale z energetického hlediska doporučuji to sluníčko. Je pak potřeba ji hermeticky uzavřít, aby nenavlhla (zhnědne a ztrácí na kvalitě).

Z květů si pak připravujte odvar, denně je dobré pít cca 3 šálky (1 šálek = 2 kávové lžíce sušených květů).

Výluh z kořene se používal jako přírodní žluté barvivo vlasů. Pro blondýnky tedy ideální přeliv na vlasy po každém mytí.

Listy hluchavky lze použít do jarních polévek nebo jako nádivku či koření.