Jedno z nejčastějších témat - CHOLESTEROL

"Něco na cholesterol" je asi nejčastější otázka jak v prodejně, tak v ePoradnách. Bohužel to není zas až tak jednoduché a záleží na mnoha faktorech, které vycházejí z terénu našeho těla. Tedy kde je ten cholesterol zvýšený, např. zda je to v hubeném či obézním těle atd.

Nehledejte tedy "něco na cholesterol", hledejte něco pro své tělo.

Důležité je i pochopit, co to vlastně cholesterol je, kde ho tělo vyrábí a proč může být zvýšený i u mladého hubeného člověka. Dlouho jsem přemýšlela jak vysvětlení cholesterolu pojmout a pak mi přišel do rukou tento článek, který mi aktuálně dává asi tak největší smysl v tom, jak s cholesterolem v těle nakládat. Jedná se o překlad z angličtiny a obsahem článku jsou názory Dr. Masqueliera, který se cévním zdravím zabýval více než půl století.

Článek nemá za cíl prodat nějaký produkt, přestože Dr. Masquelier něco zmiňuje. Také platí, že to antioxiadační kapacita, kterou tam zmiňuje, není řešením pro každého. Jde mi spíše jen o vysvětlení mechanismu.

Dr. Masquelier o cholesterolu a prokyanidolických oligomerech

Miliony lidí na celém světě užívají ke snížení své hladiny cholesterolu statiny a rostlinné steroly. Z této praxe vysoce profitují výrobci léčiv (tzv. statinů) a potravin (rostlinných sterolů), které snižují hladinu cholesterolu v krvi, ale pokud jde o řešení skutečných rizik cholesterolu, je tato praxe spíše bezúčelná. Statiny mají mimo jiné četné závažné vedlejší účinky, v jejichž důsledku je mnoho uživatelů přestává brát. K nelibosti organizované medicíny. Dr. Jack Masquelier vysvětluje, proč a jak mohou pomoci prokyanidolické oligomery.

Je cholesterol smrtelný…?

Desetiletí jsme neustále poslouchali, že se „cholesterolu“ máme bát více, než samotného ďábla. Samotné slovo „cholesterol“ způsobuje, že lidé už myslí na bezprostředně hrozící smrt a zkázu. Pod tlakem celé proticholesterolové propagandy a oficiálních varování se zdá, že většina z nás zapomněla na to, že cholesterol není jed, nýbrž životně důležitá látka, kterou potřebujeme pro život. Bez cholesterolu bychom zemřeli. Z tohoto důvodu samo tělo produkuje velké množství cholesterolu, proto není zcela závislé na potravinových zdrojích. Dobře, proč tedy snižovat hladinu látky, která hraje v životě člověka nepostradatelnou roli? Proč cholesterol zatracovat tím, že ho budeme démonizovat jako velmi nebezpečný? A proč lidé, kteří mají ideální hladinu cholesterolu, i přesto trpí vznikem plátu a kardiovaskulárních chorob?

Je cholesterol životně důležitý...?

Ano! Cholesterol hraje zásadní roli při tvorbě buněčné membrány. Společně se speciální formou tuků, fosfolipidů, určuje cholesterol tekutost a pružnost buněčné membrány. Základem celistvosti membrán všech tělesných buněk v celém těle jsou především fosfolipidy a cholesterol. Buněčná membrána je jako tenká vrstva tvořená otáčivými dveřmi, které kontrolují, co vchází do buňky a co ji opouští. Cholesterol tvoří v tomto systému otáčivých dveří klíčový prvek.

Velmi malé množství tělesného cholesterolu využívají nadledviny k tvorbě některých hormonů. Hormony na bázi cholesterolu jsou progesteron a estrogen (vznikající ve vaječnících) a testosteron (vznikající ve varlatech). Tyto žlázy jsou též schopny syntetizovat svůj vlastní cholesterol.

Pochopení cholesterolu a lipoproteinů

Abyste pochopili, co se v případě cholesterolu nemusí zdařit, měli byste vědět, že cholesterol je tuková látka, kterou nelze tělem přepravovat v jeho čisté „volné“ formě. Stejně jako všechny tukové látky potřebuje „emulgačního“ nosiče, který jej přepraví krví. Tímto nosičem tuků je protein, který umí uzavřít cholesterol a tuky. Cholesterol, tuky a proteinový nosič tvoří společně lipoproteiny. Lipoproteiny, které obsahují tuky, cholesterol a fosfolipidy, se nazývají lipoproteiny o velmi nízké hustotě neboli VLDL. Na svých prvních okružních cestách po těle vyzvednou VLDL tuky a cholesterol v játrech a tuky vyloží v tkáních, kde se využívají jako zdroj energie nebo se ukládají.

LDL

Po dodání tuků do tukových tkání se z VLDL stanou lipoproteiny o nízké hustotě neboli LDL. Jedinými látkami, které LDL stále nesou, jsou cholesterol a fosfolipidy. LDL a jejich tukový náklad rozpoznává buněčná membrána, která poté „balík“ LDL, cholesterolu a fosfolipidů přiláká a celý ho pohltí. Uvnitř buňky se „balík“ LDL otevře a cholesterol a fosfolipidy se vyloží a použijí. A následně si za normálních zdravých okolností veškerý přebytek cholesterolu vyzvedávají z buněk lipoproteiny o vysoké hustotě (HDL), které ho vrací do jater.

Dr. Jack Masquelier vysvětluje, co se může pokazit

„Pokud všechno funguje tak, jak má,“ řekl Dr. Masquelier v rozhovoru, který jsem s ním vedl před několika lety, „LDL přichází a ukládá svůj cholesterol, zatímco HDL přichází a sbírá přebytečný cholesterol, obíhá s ním a vrací ho zpět do jater. Pokud se však do toho vloží volné radikály, LDL cholesterol v krvi oxiduje a za těchto podmínek se ukládá, ačkoli v buňkách už nemůže hrát smysluplnou roli. To znamená, že usazený cholesterol už není součástí přenosového systému LDL-HDL. Oxidovaný LDL cholesterol již nelze využít, ale tělo se ho musí zbavit. Proto jej „absorbují“ lymfocyty neboli bílé krvinky. Když HDL cholesterol, který dorazí prázdný, nic nenajde, odejde prázdný. K čištění tudíž nedochází. A stejně jako oxidovaný uložený LDL cholesterol v lymfocytech, mastocytech a bílých krvinkách, které zde jsou, se tyto buňky napěchují cholesterolem. Říká se jim pěnité buňky, které se hromadí na stěnách cév a začínají vytvářet aterosklerotickou lézi. Tak se objevují první aterosklerotické léze. Jelikož aterosklerotická léze představuje růst, který zmenšuje průměr cévy, jíž normálně proudí krev, a blokuje ji, jako je tomu například u věnčitých tepen, může z důvodu nedostatečného okysličení okolní srdeční tkáně dojít k srdečnímu infarktu. Totéž platí pro vlásečnice v mozku.“

Co bychom měli dělat pro prevenci srdečního infarktu?

V odpovědi na tuto otázku dr. Masquelier vysvětlil, že „toto nebezpečí tvorby plátu sníží jakákoli látka, která předchází tomu, čemu se říká oxidace lipoproteinů. Srdečnímu infarktu můžeme předcházet pomocí antioxidantů a typem látky, který může předcházet oxidaci LDL, jsou prokyanidolické oligomery - oligomerické procyanidiny. To, jak k tomu dochází, jsme přesně zjistili až v 70. letech 20. století. Několik let jsme tam tento mechanismus pozorovali, ale pouze v laboratoři. Prováděli jsme pokusy s prokyanidolickými oligomery na lidských LDL a viděli jsme, že míra oxidace zcela jistě klesá. Takto jsem se dozvěděli, že pokud zabráníme oxidaci LDL, které jsou prvním nosičem cholesterolu, může stěnu chránit před tvorbou aterosklerotického plátu.

Cholesterolová dieta není tedy ve skutečnosti řešením?

Masquelier: „Ano, máte pravdu. Víte, je životně důležité, aby cholesterol byl ve všech buňkách, to je naprosto zásadní. Problémem je to, že nejsme schopni ho eliminovat v okamžiku, kdy ho již nepotřebujeme, když došlo k jeho oxidaci, takže HDL ho již nerozpozná a LDL a HDL spolu nepracují unisono.“

Shrňme si to

Plát se začíná tvořit z toho důvodu, že stěna cévy nerozpozná LDL a náklad poté, co je volné radikály zoxidovaly, zdeformovaly a zničily. Plát se podle Dr. Masqueliera začíná tvořit, když je LDL zničený a jeho náklad se zkazí. Pak se stěna cévy aktivně pokusí neutralizovat to, co podle ní není bezpečné a prospěšné. Reakce stěny cévy je vlastně běžnou zánětlivou reakcí jakékoli tkáně, která je konfrontována tím, co vnímá jako vetřelce. Normální LDL cholesterol vetřelcem není. Naopak, buňky ho vítají. Avšak zničenému LDL se musí zabránit v opětovném vstupu do oběhu. Musí se držet na „parkovišti“, kde skončil poté, co ho zasáhly a poškodily volné radikály. Musí se neutralizovat. A tento proces představuje začátek aterosklerotického plátu a kardiovaskulárního onemocnění. Prokyanidolické oligomery - oligomerické procyanidiny zasahují do tohoto procesu tím, že LDL cholesterol chrání před oxidací, abychom do všech našich tělesných buněk mohli dodávat zdravý cholesterol.